Nový český překlad dopisu sv. Ignáce z Antiochie křesťanům ve městě Tralles (někdy i jako List Tralleským). Text je překladem z řečtiny s ohledem na přirozenost a srozumitelnost v současné češtině.

Historický kontext

Lokalita

• Tralles (řecky Τράλλεις) leželo na místě dnešního tureckého města Aydın.
• Město se nacházelo v úrodném údolí řeky Meandros (Menderes). Tato řeka dala světu slovo „meandr“ (klikatice), protože se kroutí krajinou.
• Tralles leželo na hlavní obchodní stezce, která spojovala přístav Efez (na pobřeží) s vnitrozemím Asie. Představte si to jako bohaté obchodní město na dálnici. Kdo chtěl cestovat z Říma na Východ, musel projít tudy.

Obyvatelé

• Díky své poloze bylo město velmi bohaté. Obyvatelé byli známí svou zámožností, luxusem a často zastávali vysoké kněžské funkce v pohanských kultech
• Ignác v úvodu píše, že mají „pokoj“ (eirēneuousē). Trallští měli pověst lidí, kteří nevyhledávají konflikty. To mohlo být fajn, ale také nebezpečné – mohli být příliš tolerantní k bludným naukám (doketismu), jen aby měli klid.

Náboženský kontext

• Město bylo centrem kultu Dia Larasia, významný byl i kult Asklépi
• Jako v každém obchodním městě, i zde byla silná a vlivná židovská obec. To vysvětluje, proč Ignác i v tomto listě (podobně jako v Magnesijským) bude varovat před „judaizováním“ – mícháním křesťanství se židovskými zvyky.

Proč jim Ignác píše?

Ignác je vězněn ve Smyrně (asi 80–100 km od Tralles). Křesťané z Tralles se dozvěděli, že biskup z Antiochie je poblíž, a vyslali za ním svého biskupa Polybia. Biskup Polybios: Musel to být velmi schopný a laskavý člověk. Ignác píše, že když viděl Polybia, viděl „celou vaši obec“. Polybios zřejmě Ignáce ve vězení finančně i duchovně podpořil. List je tedy poděkováním a zároveň varováním před bludy, které se v Asii šířily.

Dopis byl napsán pravděpodobně mezi lety 107-117.

Co z města zbylo dnes?

Dnes je na místě rušné turecké město Aydın, ale nad ním na plošině se tyčí zbytky starověkého Tralles.

• Nejslavnější památkou je „Üç Gözler“ (Tři oči) – což jsou mohutné oblouky pravděpodobně starověkého gymnázia (školy a sportoviště), které přežily zemětřesení.

Slavný rodák

Jen pro zajímavost: Z Tralles pocházel Anthemios z Trallu (žil až v 6. století, tedy po Ignácovi). Byl to geniální matematik a architekt, který pro císaře Justiniána postavil chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli (Istanbulu). Město tedy produkovalo intelektuální elitu.

Takže když teď budeme číst list, představte si bohatou, klidnou komunitu, která má dobrého biskupa, ale hrozí jí, že se nechá „ukolébat“ falešnými učiteli, kteří tvrdí, že Ježíš neměl skutečné tělo.

NÁSLEDUJE SAMOTNÝ PŘEKLAD DOPISU

Ignatios – Trallským (Tralleským)

Ignác, zvaný též Theoforos, svaté církvi v asijských Tralleis, milované Bohem, Otcem Ježíše Krista; církvi vyvolené a hodné Boha, která má¹Ignác říká, že církev má „pokoj“ (eirēnē) skrze „utrpení“ (pathos) Krista. Pro Ignáce není kříž symbolem zmatku nebo porážky, ale zdrojem hlubokého vnitřního míru a smíření s Bohem.pokoj v těle i v Duchu skrze utrpení Ježíše Krista, naší naděje ve vzkříšení k němu. Zdravím ji v plnosti, v apoštolském duchu, a přeji jí hojnost radosti.

Kapitola 1

1. Poznal jsem, že máte bezúhonnou mysl a nerozdělenou trpělivost, a to nejen ze zvyku, ale od přirozenosti.²Ne ze zvyku, ale od přirozenosti (ou kata chrēsin alla kata fysin). Ignác Trallským skládá obrovský kompliment. Říká: Vaše dobrota není jen maska, není to jen naučená rutina (chrēsis – užívání, zvyk), je to vaše podstata (fysis). Jste dobří, protože to máte v krvi. Oznámil mi to Polybios, váš biskup, který z vůle Boží a Ježíše Krista přišel do Smyrny a tak se se mnou, spoutaným v Kristu Ježíši, radoval, že jsem v něm mohl spatřit celý váš zástup.
2. Když jsem tedy skrze něj přijal vaši bohulibou přízeň, vzdal jsem slávu Bohu, neboť jsem nalezl, že jste – jak jsem se dozvěděl – ³Mimētas theou – toto je nejvyšší meta, kterou Ignác zná. Křesťan má být mimétés (imitátor) Boha. V kontextu Ignácovy teologie to často znamená být ochoten milovat až do krajnosti, tedy i trpět, stejně jako Bůh v Kristu.napodobiteli Boha.

Kapitola 2

1. Když se totiž podřizujete biskupovi jako Ježíši Kristu, zdá se mi, že nežijete podle člověka, ale podle Ježíše Krista, který za nás zemřel, abyste uvěřivše v jeho smrt unikli umírání.⁴Ignác zde používá slovní hříčku. Kdo přijme Kristovu smrt (vírou a křtem), ten „uteče“ (ekfygēte) té skutečné, věčné smrti.
2. Je tedy nutné, jak už to děláte, abyste nic nečinili bez biskupa, ale podřizovali se i kněžstvu jako apoštolům Ježíše Krista, naší naděje, v němž se – pokud tak budeme žít – jednou ocitneme.
3. Je však třeba, aby se i jáhni, kteří jsou služebníky tajemství Ježíše Krista, ve všem a všem líbili. Nejsou totiž jáhny jídel a nápojů, ale služebníky Boží církve. Proto se musí chránit obvinění jako ohně.⁵Jáhni byli často „v první linii“ kontaktu s lidmi (navštěvovali nemocné, spravovali majetek), a proto byli nejvíce náchylní k pomluvám nebo podezření ze zpronevěry. Ignác jim klade na srdce, aby byli absolutně bezúhonní.

Kapitola 3

1. Podobně ať všichni mají v úctě jáhny jako Ježíše Krista, stejně tak biskupa, který je obrazem Otce, a presbytery jako Boží radu a sbor apoštolů. Bez nich se církev nenazývá církví.
2. Jsem přesvědčen, že vy to takto chápete. Vždyť jsem přijal vzor vaší lásky a mám ho u sebe v osobě vašeho biskupa. Už jen jeho vystupování je velkým poučením a ⁶Ignác popisuje biskupa Polybia. Neimponuje křikem nebo autoritářstvím, ale mírností (praotēs). To je paradoxní síla – tichá autorita, před kterou mají respekt i „bezbožní“ (pohané nebo heretici).jeho mírnost je mocí; myslím, že ho ctí dokonce i bezbožní.
3. Protože vás miluji, šetřím vás, ačkoliv bych o tom mohl psát přísněji. Ale nemyslel jsem si, že bych vám já, odsouzenec, měl rozkazovat jako apoštol.

Kapitola 4

1. V Bohu sice rozumím mnohému, ale krotím se, abych nezahynul pro chlubisvost. Nyní se totiž musím více bát a nevěnovat pozornost těm, kteří mě nadouvají pýchou. Ti, kdo ke mně takto mluví, mě totiž bičují.⁷Křesťané ho uctívali jako živého světce. Říkali mu: „Jsi úžasný, jdeš na smrt pro Krista!“ Ignác to ale cítí jako bičování duše. Bojí se, že zpychne (fysioō – nafoukne se) a tím ztratí Boha těsně před cílem.
2. Toužím sice trpět, ale nevím, zda jsem toho hoden. Tato touha, ač mnohým není zjevná, na mě tím více dotírá. Potřebuji tedy mírnost, v níž je svržen vládce tohoto věku.⁸Jak se bojuje s Ďáblem? Ne silou, ne hrdinstvím, ale mírností (praotēs). Vládce tohoto věku (Archōn tou aiōnos toutou) – to je Ignácův termín pro Satana (převzatý od sv. Pavla a zejména sv. Jana). Satan je ztělesněná pýcha a násilí. Když je křesťan mírný a pokorný, Satan proti němu nemá zbraň. Mírnost „rozpouští“ (katalyetai) jeho moc.

Kapitola 5

1. Copak bych vám nemohl napsat o nebeských věcech? Ale bojím se, abych vám neublížil, protože jste ještě děti. Mějte se mnou strpení, abyste se nezadusili soustem, které byste nedokázali pozřít. Vždyť ani já nejsem učedníkem jen proto, že jsem v poutech a že dokážu rozumět nebeským věcem, andělským řádům, seřazení mocností a věcem viditelným i neviditelným.⁹Ignác zde používá velmi technický, téměř gnostický slovník. Topothesia: doslova „rozmístění míst“. Ignác pravděpodobně tvrdí, že zná duchovní mapu nebe – kde který anděl bydlí. Systaseis tas archontikas: „Sestavy archontů (vládců) – archonti byli v tehdejší kosmologii strážci planetárních sfér. Ignác říká: „Vím, jak jsou seřazeni, znám jejich hierarchii.“ Pointa je: i když má toto „vysoké poznání“ (kterým se chlubili heretici), nepovažuje se za dokonalého. Křesťanství není o vědění (gnózi), ale o učednictví (lásce a utrpení). Mnohé nám totiž chybí, abychom nescházeli Bohu.¹⁰Závěr je nádherná slovní hříčka: „Mnoho nám schází (leipei), abychom nescházeli (leipōmetha) Bohu.“ Jinými slovy: Musíme si uvědomit svou nedostatečnost, abychom neztratili Boha.

Kapitola 6

1. Napomínám vás tedy – ne já, ale láska Ježíše Krista: Živte se pouze křesťanským pokrmem a vyhýbejte se cizí bylině, kterou je hereze.
2. Ti heretici totiž do sebe vplétají Ježíše Krista, aby působili věrohodně. ¹¹Sloveso paremplekō znamená „vplétat do něčeho“ nebo „přimíchat“. Ignác říká, že heretici zneužívají Ježíšovo jméno jako „nosič“ pro své vlastní myšlenky. Ježíš je pro ně jen značka, kterou nalepí na svou filozofii. Je to, jako by podávali smrtící jed s medovým vínem: kdo to neví, rád si vezme a ve zlé rozkoši přijímá smrt. ¹²Medové víno (oinomeli). Ignác mluví o nápoji zvaném Oinomeli (víno smíchané s medem). Byl to oblíbený starověký aperitiv, velmi sladký a lahodný. Taktika heretiků: Med/víno = jméno Ježíš. Heretici (např. doketisté) mluví o Ježíši, používají křesťanská slova, tváří se zbožně („působí věrohodně“). Pod tímto sladkým povrchem je skryta smrtící nauka, jed (např. že Ježíš neměl tělo, že netrpěl). Neznalý (agnoōn): Kdo nemá teologický „čich“ (rozlišování), nechá se zlákat sladkou chutí řečí a nevšimne si hořkosti jedu.

Kapitola 7

1. Chraňte se tedy takových lidí. To se vám podaří, pokud nebudete nadutí a zůstanete neoddělitelní od Boha Ježíše Krista, od biskupa a od ustanovení apoštolů.
2. Kdo je uvnitř oltáře, je čistý. ¹³Uvnitř oltáře (entos thysiastēriou) – „oltář“ zde neznamená jen kamenný stůl. Ignác používá slovo thysiastērion pro prostor společenství. Být „uvnitř oltáře“ znamená být v plném společenství s církví. To znamená: kdo dělá něco bez biskupa, presbyteria a jáhnů, ten nemá čisté svědomí.

Kapitola 8

1. Ne proto, že bych u vás něco takového shledal, ale varuji vás jako své milované, protože předvídám nástrahy ďábla. Vy tedy znovu oblečte mírnost a obnovte se ve víře, která je tělem Páně, a v lásce, která je krví Ježíše Krista.
2. Ať nikdo z vás nic nemá proti svému bližnímu. Nedávejte pohanům důvod, aby se kvůli několika nerozumným lidem rouhali celému Božímu lidu. Neboť: „Běda tomu, jehož marností se rouhají mému jménu.“

Kapitola 9

1. Buďte tedy hluší, když k vám někdo mluví bez Ježíše Krista, který pochází z rodu Davidova a z Marie, který se vpravdě narodil,¹⁴Je to přímý útok na doketisty, kteří tvrdili: „Kristus netrpěl doopravdy, jen to tak vypadalo.“ Ignác volá: „Ne! Byla to realita!“ Ignác čtyřikrát opakuje slovo ἀληθῶς (alēthōs – vpravdě, skutečně, reálně). Opravdu se narodil (ne jen jako). Opravdu byl pronásledován. Opravdu byl ukřižován. Opravdu vstal z mrtvých. jedl i pil,¹⁵Proč Ignác zdůrazňuje takovou banalitu, že Ježíš jedl a pil? Protože duchové nejedí. Pokud Ježíš jedl a pil (a to i po vzkříšení, viz Lk 24,41-43), je to důkaz, že měl skutečné fyzické tělo. Pro gnostiky byla představa Boha, který žvýká jídlo a tráví, naprosto odporná. Pro Ignáce je to důkaz spásy (protože Bůh přijal naši hmotnou realitu). vpravdě byl pronásledován za Pontia Piláta, vpravdě byl ukřižován a zemřel před zraky nebeských, pozemských i podzemních bytostí.¹⁶Ignác zde odkazuje na biblický obraz tří sfér (Filipským 2,10): Nebe, Země a Podsvětí. Všechny tři sféry byly svědky Kristovy reálné smrti.
2. Který byl také vpravdě vzkříšen z mrtvých, když ho vzkřísil jeho Otec. Podle této podoby jeho Otec v Kristu Ježíši vzkřísí i nás, kteří v něho věříme – a bez něho nemáme pravý život.

Kapitola 10

1. Jestliže však, jak říkají někteří bezbožní – to jest nevěřící – že Kristus trpěl jen zdánlivě a oni sami jen zdánlivě existují, proč jsem tedy spoután?¹⁷To dokein (zdání): Ignác zde dělá slovní hříčku. Heretici (doketisté) říkají, že Ježíšovo utrpení bylo jen „to dokein“ (zdání, jako). Ignác jim vrací úder: „Ne, to vy a vaše existence jste jen to dokein (přelud). Vy nejste skuteční.“ Ignácův argument je prostý: „Pokud Ježíš netrpěl doopravdy, proč já idiot jdu do Říma nechat se sežrat lvy?“ Mučednictví dává smysl jen tehdy, pokud následování Krista zahrnuje reálnou bolest a reálné vzkříšení. A proč se modlím, abych bojoval se šelmami? Pak tedy umírám nadarmo. A mluvím lež o Pánu.

Kapitola 11

1. Prchejte tedy před těmi zlými výhonky, které rodí smrtonosné ovoce: kdokoli z něho ochutná, zemře. Ti totiž nejsou sadbou Otce.
2. Kdyby jí totiž byli, ukázali by se jako větve kříže a jejich ovoce by bylo nepomíjející.¹⁸Toto je nádherný obraz. Ignác vidí Kříž jako Strom života. Praví křesťané jsou větve, které vyrůstají přímo z dřeva kříže. Heretici jsou „parazitické výhonky“ (parafyadas), které na stromě nerostou přirozeně, ale cizopasí a mají jedovaté plody. Skrze tento kříž vás ve svém utrpení volá k sobě jako své údy. Nemůže se tedy narodit hlava bez údů – Bůh je zárukou této jednoty, neboť on sám je Jednotou.

Kapitola 12

1. Pozdravuji vás ze Smyrny spolu s Božími církvemi, které jsou zde se mnou; ty mě ve všem občerstvily na těle i na duchu.
2. Má pouta, která nosím pro Ježíše Krista a v nichž prosím, abych dosáhl Boha, vás napomínají: Zůstávejte ve svornosti a ve vzájemné modlitbě. Sluší se totiž na vás jednotlivě, a zvláště na presbytery, abyste občerstvovali biskupa ke cti Otce, Ježíše Krista a apoštolů.
3. Modlím se, abyste mě v lásce vyslyšeli. Modlete se i za mě, abych skrze vaši lásku byl uznán za hodna toho údělu, který mám na dosah a snažím se jej získat, a abych nebyl shledán neosvědčeným.

Kapitola 13

1. Pozdravuje vás láska Smyrenských a Efezanů. Pamatujte ve svých modlitbách na církev v Sýrii; nejsem hoden se k ní počítat, protože jsem z nich poslední.
2. Buďte silní v Ježíši Kristu a podřizujte se biskupovi jako samotnému přikázání, a podobně i kněžstvu. A vy všichni, jeden po druhém, milujte se navzájem nerozděleným srdcem.
3. Můj duch se za vás obětuje nejen nyní, ale i tehdy, až dosáhnu Boha. ¹⁹Je to obrat, kterým vyjadřuje naprostou oddanost. Jeho utrpení není jen jeho soukromá věc, ale má duchovní užitek pro Trallské. Chce být jejich „očistnou obětí“. Jsem totiž stále ještě v nebezpečí.²⁰I když už je skoro v Římě, stále se bojí. Čeho? Že zpychne, že dostane strach, že ho křesťané „vysvobodí“ a on přijde o korunu mučedníka. Jistotu bude mít až v aréně. Ale Otec v Ježíši Kristu je věrný, aby naplnil mou i vaši prosbu. Kéž jste v něm nalezeni bezúhonní.

• 1
  Ignác říká, že církev má „pokoj“ (eirēnē) skrze „utrpení“ (pathos) Krista. Pro Ignáce není kříž symbolem zmatku nebo porážky, ale zdrojem hlubokého vnitřního míru a smíření s Bohem.
• 2
  Ne ze zvyku, ale od přirozenosti (ou kata chrēsin alla kata fysin). Ignác Trallským skládá obrovský kompliment. Říká: Vaše dobrota není jen maska, není to jen naučená rutina (chrēsis – užívání, zvyk), je to vaše podstata (fysis). Jste dobří, protože to máte v krvi.
• 3
  Mimētas theou – toto je nejvyšší meta, kterou Ignác zná. Křesťan má být mimétés (imitátor) Boha. V kontextu Ignácovy teologie to často znamená být ochoten milovat až do krajnosti, tedy i trpět, stejně jako Bůh v Kristu.
• 4
  Ignác zde používá slovní hříčku. Kdo přijme Kristovu smrt (vírou a křtem), ten „uteče“ (ekfygēte) té skutečné, věčné smrti.
• 5
  Jáhni byli často „v první linii“ kontaktu s lidmi (navštěvovali nemocné, spravovali majetek), a proto byli nejvíce náchylní k pomluvám nebo podezření ze zpronevěry. Ignác jim klade na srdce, aby byli absolutně bezúhonní.
• 6
  Ignác popisuje biskupa Polybia. Neimponuje křikem nebo autoritářstvím, ale mírností (praotēs). To je paradoxní síla – tichá autorita, před kterou mají respekt i „bezbožní“ (pohané nebo heretici).
• 7
  Křesťané ho uctívali jako živého světce. Říkali mu: „Jsi úžasný, jdeš na smrt pro Krista!“ Ignác to ale cítí jako bičování duše. Bojí se, že zpychne (fysioō – nafoukne se) a tím ztratí Boha těsně před cílem.
• 8
  Jak se bojuje s Ďáblem? Ne silou, ne hrdinstvím, ale mírností (praotēs). Vládce tohoto věku (Archōn tou aiōnos toutou) – to je Ignácův termín pro Satana (převzatý od sv. Pavla a zejména sv. Jana). Satan je ztělesněná pýcha a násilí. Když je křesťan mírný a pokorný, Satan proti němu nemá zbraň. Mírnost „rozpouští“ (katalyetai) jeho moc.
• 9
  Ignác zde používá velmi technický, téměř gnostický slovník. Topothesia: doslova „rozmístění míst“. Ignác pravděpodobně tvrdí, že zná duchovní mapu nebe – kde který anděl bydlí. Systaseis tas archontikas: „Sestavy archontů (vládců) – archonti byli v tehdejší kosmologii strážci planetárních sfér. Ignác říká: „Vím, jak jsou seřazeni, znám jejich hierarchii.“ Pointa je: i když má toto „vysoké poznání“ (kterým se chlubili heretici), nepovažuje se za dokonalého. Křesťanství není o vědění (gnózi), ale o učednictví (lásce a utrpení).
• 10
  Závěr je nádherná slovní hříčka: „Mnoho nám schází (leipei), abychom nescházeli (leipōmetha) Bohu.“ Jinými slovy: Musíme si uvědomit svou nedostatečnost, abychom neztratili Boha.
• 11
  Sloveso paremplekō znamená „vplétat do něčeho“ nebo „přimíchat“. Ignác říká, že heretici zneužívají Ježíšovo jméno jako „nosič“ pro své vlastní myšlenky. Ježíš je pro ně jen značka, kterou nalepí na svou filozofii.
• 12
  Medové víno (oinomeli). Ignác mluví o nápoji zvaném Oinomeli (víno smíchané s medem). Byl to oblíbený starověký aperitiv, velmi sladký a lahodný. Taktika heretiků: Med/víno = jméno Ježíš. Heretici (např. doketisté) mluví o Ježíši, používají křesťanská slova, tváří se zbožně („působí věrohodně“). Pod tímto sladkým povrchem je skryta smrtící nauka, jed (např. že Ježíš neměl tělo, že netrpěl). Neznalý (agnoōn): Kdo nemá teologický „čich“ (rozlišování), nechá se zlákat sladkou chutí řečí a nevšimne si hořkosti jedu.
• 13
  Uvnitř oltáře (entos thysiastēriou) – „oltář“ zde neznamená jen kamenný stůl. Ignác používá slovo thysiastērion pro prostor společenství. Být „uvnitř oltáře“ znamená být v plném společenství s církví.
• 14
  Je to přímý útok na doketisty, kteří tvrdili: „Kristus netrpěl doopravdy, jen to tak vypadalo.“ Ignác volá: „Ne! Byla to realita!“ Ignác čtyřikrát opakuje slovo ἀληθῶς (alēthōs – vpravdě, skutečně, reálně). Opravdu se narodil (ne jen jako). Opravdu byl pronásledován. Opravdu byl ukřižován. Opravdu vstal z mrtvých.
• 15
  Proč Ignác zdůrazňuje takovou banalitu, že Ježíš jedl a pil? Protože duchové nejedí. Pokud Ježíš jedl a pil (a to i po vzkříšení, viz Lk 24,41-43), je to důkaz, že měl skutečné fyzické tělo. Pro gnostiky byla představa Boha, který žvýká jídlo a tráví, naprosto odporná. Pro Ignáce je to důkaz spásy (protože Bůh přijal naši hmotnou realitu).
• 16
  Ignác zde odkazuje na biblický obraz tří sfér (Filipským 2,10): Nebe, Země a Podsvětí. Všechny tři sféry byly svědky Kristovy reálné smrti.
• 17
  To dokein (zdání): Ignác zde dělá slovní hříčku. Heretici (doketisté) říkají, že Ježíšovo utrpení bylo jen „to dokein“ (zdání, jako). Ignác jim vrací úder: „Ne, to vy a vaše existence jste jen to dokein (přelud). Vy nejste skuteční.“ Ignácův argument je prostý: „Pokud Ježíš netrpěl doopravdy, proč já idiot jdu do Říma nechat se sežrat lvy?“ Mučednictví dává smysl jen tehdy, pokud následování Krista zahrnuje reálnou bolest a reálné vzkříšení.
• 18
  Toto je nádherný obraz. Ignác vidí Kříž jako Strom života. Praví křesťané jsou větve, které vyrůstají přímo z dřeva kříže. Heretici jsou „parazitické výhonky“ (parafyadas), které na stromě nerostou přirozeně, ale cizopasí a mají jedovaté plody.
• 19
  Je to obrat, kterým vyjadřuje naprostou oddanost. Jeho utrpení není jen jeho soukromá věc, ale má duchovní užitek pro Trallské. Chce být jejich „očistnou obětí“.
• 20
  I když už je skoro v Římě, stále se bojí. Čeho? Že zpychne, že dostane strach, že ho křesťané „vysvobodí“ a on přijde o korunu mučedníka. Jistotu bude mít až v aréně.