Úvod
Překlad dopisu svatého Epifania ze Salamíny (cca 315 – 403)1, kyperského biskupa, který byl adresovaný Janovi, biskupovi Jeruzaléma. Pochází z konce 4. století a vznikl v kontextu sporů o pravověrnost a církevní praxi v palestinských církvích. Text se dochoval v latinském překladu, který pořídil jeho současník, sv. Jeroným (345-420). Dopis č. 51 je znám především díky pasáži, v níž Epifanios popisuje, jak v horlivosti strhl závěs s obrazem (pravděpodobně Krista nebo světce), protože to považoval za modloslužbu („proti autoritě Písma“).
Tento text proto patří mezi často citované prameny v diskusi o postoji rané církve k náboženským obrazům. Následující překlad2 přináší české znění tohoto listu, který představuje důležitý doklad tehdejších teologických a disciplinárních debat.
To ukazuje, že v pozdním 4. století neexistoval v církvi jednotný názor ani na samotnou přítomnost obrazů v bohoslužebném prostoru, natož na jejich uctívání. Ze samotného charakteru předmětu – šlo o závěs – lze navíc soudit, že nebyl předmětem kultické úcty. Epifania pohoršuje již sama jeho přítomnost.
Vidíme tedy, že ještě na přelomu 4. a 5. století vystupovaly některé církevní autority velmi kriticky již proti samotnému zobrazování Krista nebo svatých.
Český překlad dopisu svatého Epifania ze Salamíny
51. Dopis svatého Epifania Janu, biskupu jeruzalémskému, přeložený do latiny Jeronýmem.
(9)
Kromě toho jsem zaslechl, že někteří proti mně reptají kvůli tomu, co se stalo, když jsme společně putovali na svaté místo zvané Bétel, abych tam s tebou podle církevního zvyku slavil shromáždění. Když jsem dorazil do vesnice jménem Anablatha a cestou jsem uviděl hořící lampu, zeptal jsem se, co je to za místo. Dozvěděl jsem se, že je to kostel, a vstoupil jsem, abych se pomodlil.
Ve dveřích toho kostela jsem našel viset obarvený a pomalovaný závěs, na kterém byl obraz jakoby Krista nebo nějakého světce – už si totiž přesně nepamatuji, čí obraz to byl. Když jsem tedy viděl, že v Kristově kostele visí proti autoritě Písma obraz člověka, pocítil jsem odpor a roztrhl jej.
Správcům onoho místa jsem pak poradil, aby do něj raději zabalili nějakého chudého mrtvého a pohřbili jej v tom. Oni však reptali a říkali: „Když už ho chtěl roztrhnout, bylo by spravedlivé, aby nám dal jiný závěs a vyměnil ho.“ Když jsem to uslyšel, slíbil jsem, že náhradu pošlu obratem. Nastal však menší odklad, zatímco jsem vybíral ten nejvhodnější závěs; domníval jsem se totiž, že mi jeden dorazí z Kypru.
Teď tedy posílám to, co jsem sehnal, a prosím tě: nařiď tamnímu knězi, ať od lektora převezme závěs, který mu posíláme. A pro příště přikaž, ať se v Kristově kostele nevyvěšují závěsy tohoto druhu, které odporují naší víře.
Sluší se totiž na tvou ctihodnost, aby ses postaral o odstranění tohoto pohoršení; není totiž hodno Kristovy církve ani lidu, který ti byl svěřen.
- Více o jeho životě zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Epifanios_ze_Salaminy ↩︎
- Český překlad vychází ze Migne, J.-P., Epistulae TERTIA CLASSIS, Paris, 1845 PL 22, 325 – 1224, list 51, odst. 9.
Kontext celého listu v anglickém překladě zde: https://www.ccel.org/ccel/schaff/npnf206.v.LI.html ↩︎
