Nový český překlad dopisu sv. Ignáce z Antiochie křesťanům ve Filadelfii. Překlad z řečtiny s ohledem na přirozenost a srozumitelnost v současné češtině.

Historický kontext

Lokalita

Filadelfie (řecky Φιλαδέλφεια) ležela na místě dnešního tureckého města Alaşehir, asi 45 km východně od Sardes.
Město bylo založeno ve 2. století př. Kr. pergamským králem Attalem II., přezdívaným Filadelfos („milující bratra“) – odtud název. Bylo tedy relativně mladé město, helénistické a záměrně budované jako centrum řecké kultury na hranici lydijského vnitrozemí.
Filadelfie ležela na tzv. Královské cestě, strategické tepně spojující Sardes a Pergamon s východem. Byla doslova branou do Frýgie a dál do vnitrozemí Anatolie. Kdo ovládal Filadelfii, ovládal průchod do vnitrozemí.
Město bylo proslulé svou geologickou nestabilitou. Oblast trápila častá zemětřesení – po ničivém otřesu roku 17 po Kr. bylo město téměř zničeno a císař Tiberius ho nechal přestavět. Část obyvatel proto trvale bydlela mimo hradby ve stanech, z obavy před dalšími otřesy. Tento obraz „pevných základů“ a „sloupů chrámu“ (který Ignác v listě nepoužívá, ale který se objevuje v Janově Apokalypse, adresované téže obci) tak dostával pro místní čtenáře velmi konkrétní existenciální rozměr.

Obyvatelé

Filadelfie byla vědomě helénizační město – Attalos ji založil jako kulturní předsunutou základnu řeckého světa. Obyvatelstvo bylo smíšené: Řekové, Lýdové, Frygové, později také Římané a Židé.
Díky poloze na obchodní trase bylo město prosperující, ale nikoli extrémně bohaté jako Efez nebo Smyrna. Bylo spíše strategicky než ekonomicky důležité.
Křesťanská obec zde byla pravděpodobně poměrně malá, ale živá. Apokalypsa (3,7–13) ji chválí jako věrnou a vytrvalou – a slibuje jí otevřené dveře, které nikdo nezavře. Ignácův list tuto charakteristiku potvrzuje: obec je zdravá, ale čelí konkrétnímu tlaku zvenčí.

Náboženský kontext

Ve Filadelfii byl silný kult Dionýsa – město si ho zvolilo za svého patrona a razilo mince s jeho podobiznou. Dionýský kult byl extatický, spojený s vínem, sjednocením s božstvem a mystériem smrti a znovuzrození. Je zajímavé, že právě do této obce Ignác píše svůj nejsilnější text o eucharistii jako „jednom kalichu“ a „jednom oltáři“.
Jak bylo v maloasijských městech pravidlem, i zde žila vlivná židovská komunita. Na rozdíl od Tralles nebo Magnésie však problém v této obci nebyl abstraktní – Ignác popisuje konkrétní střet, který ve Filadelfii osobně zažil a při němž byl obviněn, že útočí na lidi, o jejichž problémech předem věděl (kap. 7). Judaizující tlak zde byl tedy velmi reálný a akutní, nikoliv jen preventivně zmiňovaný.

Proč jim Ignác píše?

Na rozdíl od listů Trallským nebo Magnesijským tento list nevznikl při zastávce ve Smyrně, ale až z Troady – tedy na pozdější etapě Ignácovy cesty na západ. Ignác Filadelfií skutečně prošel, byl tam osobně přítomen a kázal. List je tedy ohlédnutím za přímou zkušeností, ne jen dálkovým pozdravem. Ignác reaguje na konkrétní situaci, kterou zažil na vlastní kůži: střet s judaizujícími, výzva k poslušnosti biskupovi, jeho vlastní prorocké vystoupení. Píše tedy s větší naléhavostí a osobní angažovaností než v jiných listech.

List jako písař (či sekretář) zaznamenal Burrus – jáhen, kterého společně vyslali Efezští a Smyrenští jako Ignácův průvodce a projev úcty (kap. 11). Zároveň Ignác v listu zmiňuje jáhna Filóna z Kilikie a Rhaea Agathopoda, kteří ho následovali a před nedávnem prošli Filadelfií; děkuje církvi za to, že je přijala, a varuje ty, kteří se k nim chovali neúctivě. Dopis byl napsán pravděpodobně mezi lety 107-117.

Co z města zbylo dnes?

Dnešní Alaşehir je živé turecké město, které leží přímo na starověkých základech – systematické vykopávky proto nebyly nikdy možné. Dochovala se část antické ulicové sítě a zbytky byzantských kostelů, protože Filadelfie byla jednou z posledních byzantských pevností v Anatolii – vzdorovala Turkům ještě roku 1390, dlouho po pádu okolních měst.

Zajímavost

Filadelfie patří mezi tzv. sedm církví Apokalypsy (Zj 3,7–13) a jako jedna z mála dostává od autora Apokalypsy výhradně pochvalu – žádnou výtku. Ignácův list tuto pověst věrné, ale zkoušené obce potvrzuje.

NÁSLEDUJE SAMOTNÝ PŘEKLAD DOPISU

Ignatios – Filadelfským

Ignác, zvaný též Theoforos, církvi Boha Otce a Pána Ježíše Krista, která je ve Filadelfii v Asii. Píši té, která došla milosrdenství a je upevněna v Boží svornosti, která se bez pochybností raduje z utrpení našeho Pána a v jeho zmrtvýchvstání je naplněna jistotou o veškerém milosrdenství.

Zdravím ji v krvi Ježíše Krista; ona je mou věčnou a trvalou radostí – ovšem jen tehdy, jsou-li věřící zajedno s biskupem, s kněžími a s jáhny, kteří byli ustanoveni podle úsudku Ježíše Krista a které on podle své vůle pevně utvrdil svým Svatým Duchem.

Kapitola 1

Vím, že váš biskup nezískal službu pro celé společenství sám od sebe ani skrze lidi, a už vůbec ne z ctižádosti, nýbrž v lásce Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Žasnu nad jeho mírností; on totiž zmůže mlčením¹ více než ti, kteří mluví naprázdno.
Je sladěn s přikázáními tak dokonale, jako jsou struny sladěny s kitharou. Proto má duše blahořečí jeho mysli obrácené k Bohu, neboť jsem poznal, jak je ctnostná a dokonalá, jak je nehybná a prostá hněvu ve vší mírnosti živého Boha.

Kapitola 2

Vy tedy, děti světla pravdy, prchejte před rozdělením a zcestnými naukami. Kde je pastýř, tam ho následujte jako ovce.
Neboť mnoho vlků, kteří působí důvěryhodně, loví pomocí zhoubné rozkoše Boží závodníky. Ve vaší jednotě však nenajdou místo.

Kapitola 3

Vyhýbejte se škodlivým bylinám, které nepěstuje Ježíš Kristus, neboť nejsou sadbou Otce. Neříkám to proto, že bych u vás nalezl rozdělení – nýbrž spíše, že jste byli pročištění.²
Všichni, kdo patří Bohu a Ježíši Kristu, drží s biskupem. A také ti, kdo se v pokání vrátí k jednotě církve, budou patřit Bohu, aby žili podle Ježíše Krista.
Neklamte se, bratři moji: Kdo následuje rozkolníka, nezdědí Boží království. Kdo chodí v cizím smýšlení, ten není v souladu s utrpením Krista.

Kapitola 4

Usilujte tedy o to, abyste slavili jednu eucharistii. Vždyť je jedno tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden kalich ke sjednocení s jeho krví; je jeden oltář, stejně jako je jeden biskup spolu s kněžstvem a jáhny, mými spoluslužebníky. To proto, aby vše, co děláte, bylo v souladu s Bohem.

Kapitola 5

Bratři moji, mé srdce k vám přetéká láskou a nesmírnou radostí, se kterou vás chci upevnit. Nečiním tak já, ale Ježíš Kristus. Ačkoliv jsem pro něj v řetězech, chvěji se s o to větší bázní, neboť ještě nejsem u cíle. Vaše modlitba k Bohu mě však zdokonalí, abych dosáhl údělu, který mi byl milosrdně určen. Utekl jsem se k Evangeliu jako k Ježíšovu tělu a k Apoštolům jako ke kněžstvu církve.³
Milujme však i proroky,⁴ neboť i oni směřovali ve svém hlásání k evangeliu, v Krista doufali a jeho očekávali. V něj také uvěřili a byli zachráněni; tito svatí, hodní lásky a obdivu, setrvali v jednotě Ježíše Krista, získali svědectví od samotného Ježíše Krista a byli připočteni k radostné zvěsti o naší společné naději.

Kapitola 6

Kdyby vám někdo vykládal judaismus, neposlouchejte ho. Je totiž lepší slyšet o křesťanství od muže z obřízky, než o judaismu od muže bez obřízky.⁵ Pokud však oba o Ježíši Kristu nemluví, jsou pro mě tito lidé jen náhrobními sloupy a hroby mrtvých,⁶ na kterých jsou napsána pouhá jména lidí.
Prchejte tedy před zlomyslnými úskoky a léčkami vládce tohoto věku, aby vás jeho smýšlení netísnilo a vy jste neochabli v lásce. Naopak, všichni se scházejte s nerozděleným srdcem.
Děkuji svému Bohu, že mám ve vztahu k vám čisté svědomí a že se nikdo nemůže chlubit – ani tajně, ani veřejně – že bych byl někomu na obtíž, ať už v malém či velkém. A modlím se za všechny, k nimž jsem promlouval, aby se jim tato slova nestala svědectvím k odsouzení.⁷

Kapitola 7

I když mě někteří chtěli oklamat podle těla, Duch, který je od Boha, se oklamat nedá. Neboť ví, odkud přichází a kam spěje, a odhaluje i věci skryté. Když jsem byl mezi vámi, zvolal jsem a mluvil mocným hlasem – hlasem Božím: „Dbejte na biskupa, na kněžstvo a jáhny!“
Někteří mě sice podezírali, že to říkám proto, že jsem věděl o rozkolu některých z vás. Avšak svědkem je mi Ten, v němž jsem spoután, že jsem se to nedozvěděl od žádného člověka.⁸ Byl to Duch, kdo takto kázal: „Nic nečiňte bez biskupa, své tělo chraňte jako Boží chrám, milujte jednotu, prchejte před rozkoly, buďte napodobiteli Ježíše Krista, jako je on napodobitelem svého Otce.“

Kapitola 8

Já jsem tedy konal své jako člověk, který je stvořen k jednotě. Kde je však hněv a rozdělení, tam Bůh nepřebývá. Pán ale odpouští všem, kdo činí pokání, jestliže se v pokání navrátí k Boží jednotě a k radě biskupa. Věřím v milost Ježíše Krista, že z vás sejme každé pouto.
Vybízím vás však: nejednejte ze svárlivosti, nýbrž podle Kristova učení. Slyšel jsem totiž některé říkat: „Pokud to nenajdu ve starých záznamech, neuvěřím evangeliu.“⁹ A když jsem jim řekl: „Je to tam psáno,“ odpověděli mi: „No, to je ale právě sporné..“ Mým potvrzením je však Ježíš Kristus; oním nedotknutelným záznamem je jeho kříž, smrt a jeho zmrtvýchvstání i víra, která je skrze něj.¹⁰ V tom chci být skrze vaši modlitbu ospravedlněn.

Kapitola 9

I kněží Starého zákona¹¹ mají svou důstojností, ale mnohem vznešenější je Velekněz, jemuž byla svěřena svatyně svatých a jemuž jedinému jsou svěřena Boží tajemství. On sám je branou k Otci, skrze niž vcházejí Abrahám, Izák i Jákob, proroci, apoštolové i církev. To vše směřuje k jednotě Boží.
Evangelium má však jednu zvláštní přednost: příchod Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista, jeho utrpení a vzkříšení. Vždyť i milovaní proroci k němu ve svém kázání hleděli, ale evangelium je završením neporušitelnosti. Všechno dohromady je dobré, pokud věříte v lásce.

Kapitola 10

Protože mi bylo oznámeno, že díky vaší modlitbě a milosrdnému srdci, které máte v Kristu Ježíši, má církev v syrské Antiochii mír, sluší se na vás jako na Boží církev, abyste ustanovili jáhna, který by tam jako Boží vyslanec vykonal službu – aby se s nimi radoval ze společného shromáždění a oslavil Jméno.
Blažený v Ježíši Kristu je ten, kdo bude uznán za hodna takové služby; i vy tím budete oslaveni. Budete-li chtít, není to pro vás nemožné učinit pro jméno Boží, tak jako i nejbližší církve poslaly biskupy a jiné zase kněze a jáhny.

Kapitola 11

Pokud jde o jáhna Filóna z Kilíkie, muže s dobrým svědectvím, který mi i nyní slouží ve slově Božím spolu s Rheem Agathopem, mužem vyvoleným, který mě doprovází ze Sýrie a zřekl se světského života:¹²tito o vás vydávají svědectví. I já děkuji Bohu za vás, že jste je přijali, jako i Pán přijal vás. Ti však, kteří je zneuctili, nechť jsou vykoupeni milostí Ježíše Krista.
Pozdravuje vás láska bratří z Troady, odkud vám také píši skrze Burra, kterého se mnou poslali Efezští a Smyrenští jako výraz úcty. Poctí je Pán Ježíš Kristus, v něhož doufají tělem, duší, duchem, vírou, láskou i svorností. Buďte zdrávi v Kristu Ježíši, naší společné naději.

1
Věta „on totiž zmůže mlčením více než ti, kteří mluví naprázdno“ je nádherná charakteristika. Ignác zde staví do kontrastu hlučné heretiky (prázdná slova) a tichého, ale pevného biskupa.
2
Ignác používá vinařský nebo lékárnický termín apodiylismos (filtrování, cezení). Představme si víno, ve kterém je kal. Když ho přecedíme, kal zůstane v sítu a v nádobě máme čisté víno. Smysl pravděpodobně ve významu: a) rozdělení (merismos): církev se rozpadla na dva tábory – to je špatně. b) pročištění (apodiylismos): od církve se oddělili ti, kteří do ní nepatří (heretici). To je v Ignácových očích dobrý proces – církev se tím „vyčistila“.
3
Toto je fascinující pohled na autoritu Písma: Evangelium = tělo Ježíšovo: Pro Ignáce není psané evangelium jen text, je to „hmotná“ přítomnost Krista, ke které se utíká (prosphygōn), jako by se dotýkal jeho těla. Apoštolové = Presbyterium (Rada starších): Apoštolské spisy (listy) pro něj fungují jako autoritativní rada starších, která řídí církev.
4
Ignác zde brání Starý zákon proti heretikům, kteří ho chtěli zavrhnout. Říká: Starozákonní proroci jsou „naši“, protože už tehdy žili pro evangelium a byli v duchovní jednotě s Kristem, i když přišel až po nich.
5
Muž z obřízky (Žid) hlásající křesťanství: To je v pořádku (jako apoštolové). Muž bez obřízky (Pohan) hlásající judaismus: To je absurdní situace, kterou Ignác kritizuje. Šlo zřejmě o křesťany z pohanství, kteří byli fascinováni židovskými rituály a snažili se je vnutit církvi.
6
Člověk může být učený, může citovat Písmo, ale pokud v jeho řeči není živý Kristus, je jako stéla (náhrobní kámen). Na stéle je napsáno jméno člověka, ale uvnitř je jen prach a kosti. Stejně tak kázání bez Krista je jen prázdná schránka bez života.
7
Svědectví k odsouzení (eis martyrion): V závěru Ignác vyjadřuje obavu. Doufá, že jeho slova, která jim řekl, nebudou u Posledního soudu sloužit jako důkaz proti nim (martyrion). Pokud by ho neposlechli, jeho vlastní kázání by je usvědčilo z neposlušnosti.
8
Ignác zde skládá přísahu. Odvolává se na Krista (nebo Boha), a to velmi specifickým způsobem: en hō dedemai (v němž jsem spoután, svázán). Jeho řetězy jsou pro něj důkazem jeho spojení s Pravdou. Kdo by lhal, když čeká na smrt v aréně?
9
„Staré záznamy“ vs. „Archivy“ (archeiois): řecké slovo archeia znamená veřejný archiv, kde jsou uloženy úřední listiny. Odpůrci říkají: Pokud nenajdu důkaz o Ježíši ve „veřejných listinách“ (myslí tím Starý zákon), nevěřím té nové „radostné zvěsti“ (evangeliu). Chtějí historický/právní/úřední důkaz. V překladu zvoleno „staré záznamy“ v přímé řeči odpůrců (zní to, jako by se hrabali v papírech) a „potvrzením/záznamem“ v odpovědi Ignáce, aby vynikla ta pointa: „Hledáte papíry? Mým potvrzením/důkazem je živá osoba – Ježíš.“
10
Ignác kontruje krásným obrazem. Jeho víra nestojí na papíře, který lze přepsat nebo zpochybnit, ale na historických faktech (kříž, smrt, vzkříšení), která jsou nedotknutelná (athikta).
11
Ignác zde nemyslí křesťanské kněze (ty nazývá presbyteroi), ale židovské kněze Starého zákona (hiereis).
12
Řecké bios zde znamená „běžný život“, „živobytí“ nebo „světské starosti“. Rheus Agathopus je vykreslen jako radikální následovník – opustil své zázemí, aby doprovázel odsouzence na smrt. To vyžadovalo obrovskou odvahu.