Papež, svatý Řehoř I. Veliký (590–604) adresoval dva významné listy marseillskému biskupovi Serenovi poté, co nechal biskup z kostelů odstranit a zničit náboženské obrazy.
První papežský list pochází z července 599.2 Následující dopis z října 600 vznikl jako reakce na Serenovu odpověď; biskup se kromě jiného totiž mylně domníval, že původní list je falzifikátem, který podvrhl doručovatel Kyriak.
Listy jsou velice zajímavým svědectvím o církevní praxi na přelomu 6. a 7. století, kdy bylo ještě stále uctívání obrazů považováno za nepřípustné.
Překlad korespondence papeže Řehoře Velikého s biskupem Serenem
KLANĚNÍ SE OBRAZU JE HŘÍCH
PRVNÍ LIST – ŘEHOŘ SERENU, BISKUPOVI MARSEILLESKÉMU3
…aby se nic, co je rukou zhotovené, nestalo předmětem klanění.
sv. Řehoř I. Veliký (590-604)
To, že Vaší bratrské důstojnosti posíláme tento list s takovým zpožděním, nepřičítejte lhostejnosti, ale našemu pracovnímu vytížení. Doručitele tohoto dopisu, našeho nejmilejšího syna Kyriaka, otce kláštera, Vám vřele doporučujeme. Ať ho v Marseille nic nezdrží, aby se s pomocí Vaší svatosti a pod Boží ochranou mohl ihned vydat za naším bratrem a spolubiskupem Syagriem.
Dále oznamujeme: Doneslo se k nám, že když Vaše bratrská důstojnost viděla některé uctívače obrazů, tyto obrazy jste v kostelech rozbil a nechal odstranit. Chválíme Vás za Vaší horlivost, aby se nic, co je rukou zhotovené, nestalo předmětem klanění. Jsme však přesvědčeni, že jste tyto obrazy neměl ničit.
Malba se totiž v kostelech používá proto, aby ti, kdo neumějí číst, mohli alespoň pohledem na stěny vnímat to, co si nemohou přečíst v knihách. Vaše bratrská důstojnost tedy měla zachovat obojí: nechat obrazy na místě, ale zakázat lidu, aby se jim klaněl. Tak by i ti, kdo nečtou, měli odkud získat znalost historie a lid by se v nejmenším neprohřešoval klaněním se malbě.
PASTORAČNÍ RADY OHLEDNĚ OBRAZŮ
DRUHÝ LIST – ŘEHOŘ SERENU, BISKUPOVI MARSEILLESKÉMU4
…klanění se obrazům však všemi způsoby zakazujte.
Sv. Řehoř I. Veliký (540-604)
Úvod Vašeho listu poukazoval na takovou kněžskou dobrotivost ve Vás, že nám to způsobilo velikou radost nad Vaší bratrskou důstojností. Závěr listu se však natolik rozcházel se svým úvodem, že se zdálo, jako by autorem tohoto listu nebyla jedna mysl, nýbrž mysli různé. Z toho, že jste zapochyboval o našich spisech, které jsme Vám zaslali, se pak ukázalo, jak jste neopatrný.
Kdybyste totiž pečlivě dbal na to, co jsme Vám s bratrskou láskou kladli na srdce, nejenže byste v nejmenším nepochyboval, ale naopak byste poznal, co je třeba s kněžskou vážností činit. Vždyť ani Kyriakus, někdejší opat, který byl doručitelem našich listů, nebyl takové povahy či vzdělání, aby se odvážil činit jinak, než jak se domníváte, ani Vy jste neměl pojmout podezření z podvrhu ohledně jeho osoby.
Jelikož však odkládáte úvahy o našich spásných napomenutích, stalo se, že jste vinen nejen svým jednáním, ale i tím, že jste se na to musel být tázán. Doneslo se k nám totiž, že jsa roznícen neuváženou horlivostí, rozbíjel jste obrazy svatých pod onou záminkou, že se jim nemá klanět. A vskutku, to, že jste zakázal, aby se jim klanělo, jsme zcela chválili; to, že jste je rozbil, však káráme.
Povězte nám, bratře, zda jste kdy slyšel, že by kterýkoliv biskup udělal to, co jste učinil Vy? Jestli nic jiného, nemělo Vás zadržet alespoň to, abyste si – pohrdaje ostatními bratry – nemyslel, že jen Vy sám jste svatý a moudrý? Něco jiného je totiž klanět se obrazu, a něco jiného je učit se prostřednictvím obrazného vyprávění, co je třeba uctívat. Vždyť co písmo poskytuje čtenářům, to obraz poskytuje nevzdělaným, kteří se dívají; neboť v něm i neznalí vidí, co mají následovat, v něm čtou ti, kdo písmena neznají. Proto je obraz pro lid – a zvláště pro barbary5 – náhradou za četbu.
Na to jste měl Vy, který žijete uprostřed barbarů, obzvláště dbát, abyste, zatímco jste neopatrně roznícen správnou horlivostí, nezpůsobil pohoršení v hrubých myslích. Nemělo se tedy rozbíjet to, co nebylo v kostelech umístěno ke klanění, nýbrž pouze k poučení nevzdělaných myslí.
A protože starobylá zvyklost připustila, aby se na úctyhodných místech malovaly příběhy svatých – a nikoliv bez důvodu –, kdybyste byl svou horlivost mísil s rozvahou, bezpochyby jste mohl spásně dosáhnout toho, co jste zamýšlel, a shromážděné stádo nerozptýlit, nýbrž rozptýlené spíše shromáždit. Tak by ve Vás vyniklo jméno pastýře, a nepadla na Vás vina rozvraceče. Tím však, že jste v této věci příliš neopatrně následoval hnutí své mysli, prý jste své syny natolik pohoršil, že se velká část z nich oddělila od společenství s Vámi.
Kdy tedy přivedete do Pánova ovčince bloudící ovce, když si nedokážete udržet ani ty, které máte? Proto Vás vybízíme, abyste se alespoň nyní snažil být pečlivý a krotil se v této své domýšlivosti, a abyste s otcovskou laskavostí a s veškerým úsilím a snahou pospíšil povolat zpět mysli těch, o nichž víte, že se odloučili od jednoty s Vámi.
Je třeba svolat různé syny církve a ukázat jim na svědectví Písma svatého, že není dovoleno klanět se ničemu, co je rukou zhotovené, neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘ Poté je třeba dodat, že jelikož jste viděl, že malby obrazů – které byly zhotoveny pro poučení nevzdělaného lidu, aby ti, kdo neznají písma, hledíce na samotný příběh, se učili, co bylo řečeno – se stávají předmětem klanění, rozrušil jste se a nařídil tyto obrazy rozbít.
A jim je třeba říci: „Pokud chcete mít v kostele obrazy pro toto poučení, pro které byly obrazy v dávných dobách zhotoveny, všemi způsoby dovoluji, aby se zhotovovaly i byly.“ A dejte najevo, že se Vám neprotivil samotný pohled na příběh, který se malbou odkrýval, nýbrž ono klanění, které se malbám nepatřičně prokazovalo. A těmito slovy obměkčujte jejich mysli a povolejte je zpět ke svornosti s Vámi. A pokud někdo bude chtít zhotovovat obrazy, ani v nejmenším mu nebraňte; klanění se obrazům však všemi způsoby zakazujte.
Nechť však Vaše bratrská důstojnost pečlivě napomíná, aby z pohledu na vykonané skutky čerpali zápal kajícnosti, ale v klanění aby se pokorně vrhali na tvář pouze před všemohoucí Svatou Trojicí. Toto vše říkáme z lásky ke svaté církvi a k Vaší bratrské důstojnosti. Nechť se tedy pro mé pokárání neláme horlivost pro spravedlnost, nýbrž ať se spíše posílí úsilí o zbožnou správu.
Dále se k nám doneslo, že Vaše láska ráda přijímá do své společnosti zlé lidi, a to natolik, že máte za důvěrníka jistého kněze, o němž se říká, že poté, co padl, stále ještě setrvává v poskvrně nepravosti. Tomu sice my zcela nevěříme, protože ten, kdo takového člověka přijímá, nenapravuje zločiny, ale zdá se, že spíše dává jiným svolení páchat podobné věci. Ale aby Vás snad někdo svedl nějakou lstí či přetvářkou, abyste ho přijal a dosud ho vděčně choval, sluší se, abyste nejen tohoto muže vyhnal daleko od sebe, ale abyste i jeho výstřelky s kněžskou horlivostí všemi způsoby uťal.
Ostatní pak, o nichž se uvádí, že jsou zkažení, kroťte otcovským napomínáním od jejich zkaženosti a snažte se je povolat zpět na cestu spravedlnosti. Pokud však uvidíte – nedej Bože –, že jim spásná napomenutí v ničem neprospívají, budete dbát na to, abyste je i zapudil daleko od sebe, aby se nezdálo, že se Vám jejich zkaženosti v nejmenším neprotiví tím, že jsou přijímáni, a aby nejen oni sami nezůstali nenapraveni, ale aby se jejich přijetím nezkazili i další.
A zvažte, jak ohavné je to pro lidi a nebezpečné před Božíma očima, pokud by se zdálo, že neřesti jsou živeny tím, kým mají být trestány zločiny. Na toto tedy, nejmilejší bratře, pečlivě dbejte a snažte se jednat tak, abyste i zkažené spásně napravil, a abyste do duší svých synů nevnášel pohoršení ze společenství se zlými.
Při překladu jsem kvůli objektivnosti vycházel ze zdrojů (viz MGH níže), na které se odkazoval apoštolský list DUODECIMUM SAECULUM, papeže Jana Pavla II ↩︎
Datace vychází ze: Celia M. Chazelle (1990) Pictures, books, and the illiterate: Pope Gregory I’s letters to Serenus of Marseilles, Word & Image: A Journal of Verbal/Visual Enquiry, 6:2, 138-153, dostupné zde↩︎
Slovo gentes má v církevní latině dvojí význam: „národy“ (ve smyslu biblických Goyim – nežidů) a „pohané“ (barbaři). V Marseille 6. století šlo o germánské kmeny (Franky), které byly sice formálně pokřtěné, ale Římané jako Řehoř je stále vnímali jako „neotesané“ a kulturně blízké pohanství. Volím proto slovo barbar pro postihnutí významu. ↩︎
